pondělí 9. dubna 2018

Jak uvařit diplomovou práci (recept)

...aneb jak připravit:


Guláš z moz(eč)ku 

(2 porce pro vedoucího a oponenta + malá, ale zato výživná ochutnávka pro komisi)

Suroviny:

  • cca 1,3 – 1,4 kg vlastního moz(eč)ku („více“ v tomto případě nemusí znamenat „více“ – druhý nejlepší kuchař světa Albert Einstein (v těsném závěsu za Jamiem Oliverem) slavil s touto základní surovinou značný úspěch, přestože množství, kterým velikán disponoval, bylo 1,2 kg)
  • moře času
  •  3 čajové lžičky entusiasmu
  •  3 – 10 000 šálků kávy


Poznámka pro vegetariány:
Vlastní moze(če)k nedoporučujeme nahrazovat houbami (jakéhokoliv druhu). Můžete vyzkoušet mozeček květákový, ale v tomto případě není garantován Váš úspěch.

pondělí 15. května 2017

Shlédnout, nebo zhlédnout? Záhada rozluštěna!

"I strýček Google se někdy utne."
- přísloví, které jsem právě vymyslela


Říká se, že vygooglit se dá všechno. A taky se říká, že maminka, pan režisér a strýček Google mají vždycky pravdu. S lítostí vám musím oznámit, že v případě posledního jmenovaného, strýčka Googla, díky kterému jsme všichni tak trochu příbuzní, to bohužel není pravda.
Ruku na srdce - když si nejste jistí pravopisem nějakého slova, tak kdo/co je první, na koho/co se obrátíte? Pravidla českého pravopisu? Maminka? Ne, většinou je to strejda Google. Protože mu věříme a protože nám většinou dá pravdivou informaci.

Ale v případě slov SHLÉDNOUT x ZHLÉDNOUT to bohužel není pravda.

středa 9. listopadu 2016

JAK SE NAUČIT ANGLICKY (rychle, bezbolestně a zaručeně)

Pokud se opravdu chcete konečně naučit anglicky, tohle je můj tip číslo 1. Nic lepšího podle mě neexistuje. Jestli vám nepomůže tohle, tak už zbývá snad jedině svěcená voda. Nebo se asi prostě anglicky naučit nechcete.

zdroj obrázku

středa 19. října 2016

Typ vs. tip - kdy použít které?

Situace:
Jste v hospodě s kamarádem/kamarádkou. K baru přistoupí osoba, která vzhledově nápadně připomíná skoro všechny kamarádovy/kamarádčiny bývalé/současné partnery/partnerky. Podobnou osobu má kamarád/kamarádka i vystřiženou z časopisu a nalepenou ve skříňce v práci/škole, všichni o něm/ní prostě ví, že tohle se mu/jí prostě líbí. Váš kamarád/kamarádka má asi vyhraněný vkus, co na tom? Když tu osobu zmerčíte a rozpoznáte všechny její charakteristické znaky, drbnete do kamaráda/kamarádky, kývnete směrem o té osobě a řeknete:

"T_puju, že je to tvůj t_p!"


Jaký i/y tam dosadíte? Zkuste si t_pnout! Správnou odpověď se dozvíte níže.


pátek 14. října 2016

"S pozdravem" - s čárkou nebo bez?

Některý čárky prostě člověku nedají spát.

Dostali jste se někdy do situace, kdy je zde nějaký jazykový jev, o kterém si myslíte, že ho používáte dobře, takže nad ním vůbec nepřemýšlíte, ale jednoho dne vám přijde e-mail od člověka, kterého považujete za chytřejšího, než jste vy... A vaše víra ve znalost onoho jazykového jevu je rázem v troskách?
Přesně to se mi stalo s hypotetickou čárkou u závěrečného rozloučení "S pozdravem."

čtvrtek 6. října 2016

Nejodpornější slova používaná v současné češtině

Taky se vám stává, že se vám u některých slov kroutí uši? Prostě jen tak? Bez důvodu?
Často se vám přihodí taková bizarní situace, kdy nějaká osoba, třeba kolemjdoucí, někdo z práce nebo školy, koho znáte od vidění a k němuž máte naprosto neutrální vztah, najednou vysloví to strašné slovo, což způsobí, že se váš vztah k tomu člověku naprosto změní? Přesněji řečeno v ten okamžik vzplanete vášnivou nenávistí k oné osobě... I když vám vlastně nic neudělala. Jenom řekla to slovo.
zdroj obrázku


Moje překlady: Langston Hughes, "The Weary Blues" (1926)

Spousta studentů literatury se bojí poezie. A já nejsem výjimka!

Poezie se samozřejmě mi líbí, ale nejsem si jistá, jestli poznám, která báseň je jen průměrně dobrá a která je nadprůměrně dobrá. Tu špatnou naštěstí (asi?!) poznám.
Pokud jde o překlady, tak sama pro sebe jsem poezii nikdy nepřekládala, pouze jako domácí úkol pro překladatelský seminář na katedře anglistiky a amerikanistiky na UPOL. To celkem činí překlad asi 5 básní. Kupodivu jsem u jedné z nich zjistila, že mě to docela baví. Jinak v tom nemám žádné ambice. Kdybych měla, přišlo by mi to poněkud drzé a troufalé.


O to víc pro mě bylo překvapení (nebo spíše šok), když se můj překlad jedné básně (tedy domácího úkolu) docela líbil prof. Jařabovi, který seminář vedl. Tomu se říká štěstí začátečníka. 
Přidávám sem tedy jeden ze svých prvních (a asi i posledních) překladů poezie. Je to "The Weary Blues" od afroamerického básníka Langstona Hughse. 


Tklivé blues

Hlubiny tónů píseň odkrývá,
první, druhá, rytmem se kolébá,
Černoch, co nám ji hrál.
Tam na Lenox Avenue noc předešlou,
kde světla lamp slábnou, blednou, chřadnou
hudbou svou unášen,
hudbou svou unášen
na tklivých vlnách svého blues.
Chór kláves pěje, jak on zavelí,
a piano pláče nápěvem teskným.
Ó blues!
Pohupoval se na té židli vratké
a hrál smutně jako dítě hudby pošetilé.
Sladké blues!
Co prýští z duše černé.
Ó blues!
Hlas hluboký zpívá s chmurným podkresem,
černochův hlas, kláves pláč – zní dvojhlasem:
Na světě já nemám nikoho,
nikoho, jen sám sebe mám.
Smutek z tváře odložím
a pak své smutky k ledu dám.
Klap, klap, klap – patou o podlahu.
Kadenci zahrál a zpíval znovu:
Já mám svý tklivý blues
a něco mi uniká.
Mám svý tklivý blues
a něco mi uniká,
Radši bych nedejchal.
Jeho píseň nocí se linula,
hvězdy vyšly, luna připlula
Píseň ztichla a zpěvák šel už spát,
tklivé blues v hlavě slyšel stále hrát.

Spal, jako by už nikdy neměl vstát.


The Weary Blues

Droning a drowsy syncopated tune,
Rocking back and forth to a mellow croon,
     I heard a Negro play.
Down on Lenox Avenue the other night
By the pale dull pallor of an old gas light
     He did a lazy sway . . .
     He did a lazy sway . . .
To the tune o’ those Weary Blues.
With his ebony hands on each ivory key
He made that poor piano moan with melody.
     O Blues!
Swaying to and fro on his rickety stool
He played that sad raggy tune like a musical fool.
     Sweet Blues!
Coming from a black man’s soul.
     O Blues!
In a deep song voice with a melancholy tone
I heard that Negro sing, that old piano moan—
     “Ain’t got nobody in all this world,
       Ain’t got nobody but ma self.
       I’s gwine to quit ma frownin’
       And put ma troubles on the shelf.”

Thump, thump, thump, went his foot on the floor.
He played a few chords then he sang some more—
     “I got the Weary Blues
       And I can’t be satisfied.
       Got the Weary Blues
       And can’t be satisfied—
       I ain’t happy no mo’
       And I wish that I had died.”
And far into the night he crooned that tune.
The stars went out and so did the moon.
The singer stopped playing and went to bed
While the Weary Blues echoed through his head.
He slept like a rock or a man that’s dead.