úterý 13. června 2017

Co mě ve škole (ne)naučili

Než jsem začala chodit do školky, tak mi maminka říkala, že nikomu nemám říkat, např. že je blbeček, protože by z toho mohl být smutnej.
Ve školce mě naučili, že když mi někdo řekne, že jsem blbeček, tak mu mám říct, že je taky blbeček.
Na základce mě naučili všechno, co potřebuju, abych mohla pokračovat v dalším vzdělávání.
(Taky nás v osmé třídě vzali na přednášku jednoho gynekologa, který nám za každou větou říkal, že kondomy jsou nespolehlivý (na každém slidu prezentace bylo v rohu tučně napsáno, že je to 80%), že je naprostou nutností jít na gynekologii a nechat si předepsat antikoncepci.)

Na střední mě naučili víceméně všechno, co patří k oboru, který jsem si vybrala. I když žádná sláva to taky nebyla. I proto jsem si zvolila pro VŠ studium úplně jiný obor. Byla to angličtina a čeština.


Na VŠ mě velmi precizně a výborně naučili teoretické věci z lingvistiky, jazykové analýzy, poskytli mi znalosti z literární historie a interpretaci literárních děl.
Nebudu lhát - všechno to čtení mě donutilo k zamyšlení nad životem a pomohlo mi to i ve spoustě věcí, které vůbec s oborem nesouvisí.

Ale teď,  když jsem teď už skoro 2 roky ze školy, mám stále větší a větší pocit, že to pro profesionální život nestačilo. 

Především mi ve škole chyběla tato témata:


  • Jak se umět "prodat"?
  • Jak z toho, co umím, vytvořit nějaký produkt, který si budou lidi chtít koupit?
  • Jak to, co mě naučili, využít v praxi? 
  • Proč někoho s mými znalostmi a mými silnými stránkami bude někdo chtít zaplatit za to, co umí - jak určím cenu své práce a znalostí?
  • Jaké jsou důležité kroky, když chci využít toho, co mě tam naučili - jaké jsou možnosti?
  • Jak a kde se mám propagovat - naprosto praktické rady ohledně online/offline marketingu?
  • Co je nutné pro to, abych si vytvořila svou firmu/značku - ať už tu opravdovou anebo sebe jako "firmu"?
  • Jak využít svých silných stránek k tomu, abych mohla něco hodnotného vytvořit?
  • Finanční gramotnost
  • Efektivita práce
  • Základy time managementu
  • Jak zvládat stres
  • Základy mentální hygieny
  • Jak a podle čeho si zvolit profesní a životní cestu?


Za ty 2 roky, co jsem definitivně pryč ze školních lavic, jsem konečně jsem totiž poznala, co je v životě fakt potřeba. Znalosti a skvělá orientace ve svém oboru nestačí.

Jaký je váš názor? Je něco, co byste byli rádi, kdyby vás bývali ve škole naučili?






pondělí 15. května 2017

Shlédnout, nebo zhlédnout? Záhada rozluštěna!

"I strýček Google se někdy utne."
- přísloví, které jsem právě vymyslela


Říká se, že vygooglit se dá všechno. A taky se říká, že maminka, pan režisér a strýček Google mají vždycky pravdu. S lítostí vám musím oznámit, že v případě posledního jmenovaného, strýčka Googla, díky kterému jsme všichni tak trochu příbuzní, to bohužel není pravda.
Ruku na srdce - když si nejste jistí pravopisem nějakého slova, tak kdo/co je první, na koho/co se obrátíte? Pravidla českého pravopisu? Maminka? Ne, většinou je to strejda Google. Protože mu věříme a protože nám většinou dá pravdivou informaci.

Ale v případě slov SHLÉDNOUT x ZHLÉDNOUT to bohužel není pravda.

středa 9. listopadu 2016

JAK SE NAUČIT ANGLICKY (rychle, bezbolestně a zaručeně)

Pokud se opravdu chcete konečně naučit anglicky, tohle je můj tip číslo 1. Nic lepšího podle mě neexistuje. Jestli vám nepomůže tohle, tak už zbývá snad jedině svěcená voda. Nebo se asi prostě anglicky naučit nechcete.

zdroj obrázku

středa 19. října 2016

Typ vs. tip - kdy použít které?

Situace:
Jste v hospodě s kamarádem/kamarádkou. K baru přistoupí osoba, která vzhledově nápadně připomíná skoro všechny kamarádovy/kamarádčiny bývalé/současné partnery/partnerky. Podobnou osobu má kamarád/kamarádka i vystřiženou z časopisu a nalepenou ve skříňce v práci/škole, všichni o něm/ní prostě ví, že tohle se mu/jí prostě líbí. Váš kamarád/kamarádka má asi vyhraněný vkus, co na tom? Když tu osobu zmerčíte a rozpoznáte všechny její charakteristické znaky, drbnete do kamaráda/kamarádky, kývnete směrem o té osobě a řeknete:

"T_puju, že je to tvůj t_p!"


Jaký i/y tam dosadíte? Zkuste si t_pnout! Správnou odpověď se dozvíte níže.


pátek 14. října 2016

"S pozdravem" - s čárkou nebo bez?

Některý čárky prostě člověku nedají spát.

Dostali jste se někdy do situace, kdy je zde nějaký jazykový jev, o kterém si myslíte, že ho používáte dobře, takže nad ním vůbec nepřemýšlíte, ale jednoho dne vám přijde e-mail od člověka, kterého považujete za chytřejšího, než jste vy... A vaše víra ve znalost onoho jazykového jevu je rázem v troskách?
Přesně to se mi stalo s hypotetickou čárkou u závěrečného rozloučení "S pozdravem."

čtvrtek 6. října 2016

Nejodpornější slova používaná v současné češtině

Taky se vám stává, že se vám u některých slov kroutí uši? Prostě jen tak? Bez důvodu?
Často se vám přihodí taková bizarní situace, kdy nějaká osoba, třeba kolemjdoucí, někdo z práce nebo školy, koho znáte od vidění a k němuž máte naprosto neutrální vztah, najednou vysloví to strašné slovo, což způsobí, že se váš vztah k tomu člověku naprosto změní? Přesněji řečeno v ten okamžik vzplanete vášnivou nenávistí k oné osobě... I když vám vlastně nic neudělala. Jenom řekla to slovo.
zdroj obrázku

Moje překlady: Langston Hughes, "The Weary Blues" (1926)

Spousta studentů literatury se bojí poezie. A já nejsem výjimka.
Poezie se samozřejmě mi líbí, ale nejsem si jistá, jestli poznám, která báseň je jen průměrně dobrá a která je nadprůměrně dobrá. Tu špatnou naštěstí poznám.


Mám dojem, že posuzovat poezii může být až moc subjektivní, což může vést k tomu, že se člověk oddálí od analytického myšlení.Pak mu chybí patřičný odstup. Pro mě osobně to třeba znamená, že si často nejsem jistá, jestli to, co se mi tolik líbí, náhodou není klišé nebo snad i kýč.

Pokud jde o překlady, tak sama pro sebe jsem poezii nikdy nepřekládala, pouze jako domácí úkol pro překladatelský seminář na anglistice. To celkem činí pouze asi 5 básní. Kupodivu jsem u jedné z nich zjistila, že mě to docela baví. A k mému velkému překvapení (možná to byl spíš šok), se onen překlad líbil panu profesorovi, který seminář vedl. Přidávám sem tedy svůj první (a asi poslední) překlad básně. Je to "The Weary Blues" od afroamerického básníka Langstona Hughse. Najdete ho pod originálem, který samozřejmě přikládám:


The Weary Blues

Droning a drowsy syncopated tune,
Rocking back and forth to a mellow croon,
     I heard a Negro play.
Down on Lenox Avenue the other night
By the pale dull pallor of an old gas light
     He did a lazy sway . . .
     He did a lazy sway . . .
To the tune o’ those Weary Blues.
With his ebony hands on each ivory key
He made that poor piano moan with melody.
     O Blues!
Swaying to and fro on his rickety stool
He played that sad raggy tune like a musical fool.
     Sweet Blues!
Coming from a black man’s soul.
     O Blues!
In a deep song voice with a melancholy tone
I heard that Negro sing, that old piano moan—
     “Ain’t got nobody in all this world,
       Ain’t got nobody but ma self.
       I’s gwine to quit ma frownin’
       And put ma troubles on the shelf.”

Thump, thump, thump, went his foot on the floor.
He played a few chords then he sang some more—
     “I got the Weary Blues
       And I can’t be satisfied.
       Got the Weary Blues
       And can’t be satisfied—
       I ain’t happy no mo’
       And I wish that I had died.”
And far into the night he crooned that tune.
The stars went out and so did the moon.
The singer stopped playing and went to bed
While the Weary Blues echoed through his head.
He slept like a rock or a man that’s dead.



Tklivé blues

Hlubiny tónů píseň odkrývá,
první, druhá, rytmem se kolébá,
Černoch, co nám ji hrál.
Tam na Lenox Avenue noc předešlou,
kde světla lamp slábnou, blednou, chřadnou
hudbou svou unášen,
hudbou svou unášen
na tklivých vlnách svého blues.
Chór kláves pěje, jak on zavelí,
a piano pláče nápěvem teskným.
Ó blues!
Pohupoval se na té židli vratké
a hrál smutně jako dítě hudby pošetilé.
Sladké blues!
Co prýští z duše černé.
Ó blues!
Hlas hluboký zpívá s chmurným podkresem,
černochův hlas, kláves pláč – zní dvojhlasem:
Na světě já nemám nikoho,
nikoho, jen sám sebe mám.
Smutek z tváře odložím
a pak své smutky k ledu dám.
Klap, klap, klap – patou o podlahu.
Kadenci zahrál a zpíval znovu:
Já mám svý tklivý blues
a něco mi uniká.
Mám svý tklivý blues
a něco mi uniká,
Radši bych nedejchal.
Jeho píseň nocí se linula,
hvězdy vyšly, luna připlula
Píseň ztichla a zpěvák šel už spát,
tklivé blues v hlavě slyšel stále hrát.
Spal, jako by už nikdy neměl vstát.